Už za týden začne zahajovacím večerem 5. ročník mezinárodního filmu studentských filmů Opavský páv. O tom, co letos obnáší jeho příprava i co ve svém programu nabídne, jsme hovořili s členkou organizačního týmu Viktorií Maliňákovou.
- Patříš do jádra organizačního týmu. Co konkrétně máš na starost a je to tvá první zkušenost s organizací této akce?
K práci na organizaci festivalu jsem se přidala hned v prváku, tehdy se jednalo o druhý ročník Páva. Starám se o evidenci přihlášených filmů, jejich předvýběr, hodnocení poroty a složení promítacích bloků z vybraných filmů do programu. Pomáhám také s komunikací se soutěžícími, porotou a mediálními partnery.
- Jak ses k této roli organizátorky dostala a baví tě tato práce?
Když nás v prváku oslovili starší spolužáci s nabídkou práce na festivalu, tak jsme se zapojili celý ročník a pracovali jsme na doprovodném programu. Během dalších let studenti z vyšších ročníků zakončili studium, naopak na AVT přišli studenti noví a potřeba zastat různé funkce se v organizačním týmu přirozeně rok od roku měnila. Naštěstí pro mě jsem si díky tomuto koloběhu mohla vyzkoušet různé činnosti spojené s organizací festivalu. Některá práce mě bavila více, jiná méně. Velmi mě bavil například třetí ročník Páva, kdy jsem pomáhala s organizací doprovodného programu. To byla pro mě velmi živá a kreativní práce. Naprostý protiklad je k tomu třeba evidování přihlášek, kterému se věnuji právě v těchto dnech. To je opravdu rutinní a nezáživná činnost. Naopak – vzhledem k tomu, že jsem nedočkavá, tak jsem ráda, že jsem u vyhodnocování vítězných snímků a nemusím na výsledky napjatě čekat do galavečera.
- Jaké a jak jsou vybírány filmy do programu?
Veškeré přihlášené snímky putují nejprve na předvýběr, který je zaštítěn pedagogy AVT. Z každé kategorie pak putuje okolo pěti nejlepších filmů k porotě, která vybírá vítěze kategorie. Dle výsledků z předvýběru se pak skládá program promítacích bloků.
- Jaká jsou kritéria pro přihlášení studentského filmu, a stalo se někdy, že nějaký studenský film nesplil kritéria a nebyl přijat?
Kritéria jsou velmi velkorysá. Je nutné, aby se jednalo o studentský snímek, aby se dal zařadit do některé z pěti kategorií a aby byl vytvořen v posledních dvou letech. Občas se stane, že nám doputuje registrace staršího filmu, např. rok 2015 nebo amatérský film, tyto přihlášky bohužel nemůžeme přijmout. Jsou to ale velmi ojedinělé případy, každý rok je lze spočítat na prstech jedné ruky.
- Jací hosté se letos páva zúčastní? Které jste oslovili a kteří již svou účast potvrdili?
Letos se předsednictví v porotě ujme po několika letech žena – Iveta Radičová –, což bude jistě příjemná změna. Jsem zvědavá, jak to ovlivní hodnocení soutěžních filmů. Samozřejmě se v první řadě hodnotí kvalita snímků, nicméně si myslím, že muži a ženy reagují na různá témata odlišně a téma je jistě také důležitý faktor při hodnocení filmu. Jako každý rok je porota složena z profesionálů ve filmovém oboru, já se nejvíce těším na Jana Gogolu ml. Mimo porotu se pak návštěvníci budou moci setkat v rámci doprovodného programu s řadou zajímavých osobností, jako je třeba dabingová režisérka Olga Walló. Myslím, že úspěch u publika bude mít i bývalý absolvent AVT Jirka Vávra, který má na programu velmi zajímavou přednášku o digitální reklamě (a mimochodem byl se svými spolužáky také u vzniku tohoto festivalu).
- Chodí ti před akcí hodně dotazů od veřejnosti? Na co se lidé nejčastěji ptají?
Spíše jsem zahlcena dotazy nedočkavých soutěžících ohledně výsledků festivalové soutěže (myšleno v legraci). Dotazů veřejnosti moc není, často se jedná jen o drobné upřesnění informací o programu, workshopech atd. Ve složení návštěvníků dominují studenti. Postupně však Opavský páv proniká do povědomí lidí v Opavě a je pravda, že na festival přichází rok od roku více návštěvníků z širší veřejnosti, ale nejvíce lidí přijde vždy z řad studentstva. Proto se každý rok snažíme zlepšit propagaci, jelikož se jedná o festival s unikátním programem. Myslím tím jak filmové projekce, kde jsou zařazeny skvělé filmy z celého světa, které jsou řemeslně zpracovány na vysoké úrovni, jsou zábavné a často i exotické, tak doprovodný program, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet odborné filmové práce, vyslechnout si zajímavé přednášky nebo se setkat se zajímavými lidmi. Takovou možnost běžně lidé nemají každý den, proto myslím, že je velká škoda, že se festivalu neúčastní více lidí z širší veřejnosti.
- Kdybys měla vybrat jeden bod z programu, na který by podle tebe letos měl přijít každý, co by to bylo?
Mým nejoblíbenějším bodem v programu je finální galavečer, kdy se předají ceny autorům vítězných snímků, ti oslavují a spolu s ostatními si užívají poslední večer festivalu. Jsou to velmi příjemné a přátelské momenty. Během celého festivalu se potkáváte na promítáních a jiných programech s různými lidmi, s některými více, s některými méně. Ale na závěr se všichni sejdou na galavečeru s příjemnou atmosférou, porovnávají výsledky festivalové soutěže se svými osobními tipy, debatují o uplynulých festivalových dnech a o všem možném. Na tento večer se proto těším nejvíc (a taky trochu proto, že už je po všem a konečně si odpočineme). Na tento bod v programu by tedy měl přijít určitě každý, aby zažil hezkou tečku za celým festivalem. Kdybych měla vypíchnout své tipy na letošní program, tak to budou jistě z promítacích bloků hrané filmy, které jsou každý rok, ale letos obzvlášť velmi silné. Loni mohli návštěvníci vidět například studentský film Hajni Kis, který byl nominovaný na Oscara. Mohu prozradit, že i letos se ve výběru hraných filmů najde studentský snímek oceněný prestižní cenou Americké filmové akademie. Kdo chce vstřebat trochu exotiky, měl by přijít zase na animáky, ty jsou každoročně velmi rozmanité a přicházejí z nejrůznějších koutů světa.
- S jakými zajímavými lidmi ses díky organizaci páva již setkala?
První rok, kdy jsem se na festivalu podílela, jsme měli v porotě Jirku Mádla. Paradoxně pro mě byl větší zážitek setkat se s jeho asistentem režie Miro Mrázem, který je neobyčejně milý a šikovný člověk. Vtipné setkání bylo také s Viktorem Kamenickým, který je autorem recesního videa Som čarovný, tuto tvář si držel po celou dobu trvání festivalu. Třetí ročník porotě předsedal Lukáš Hejlík, který byl v té době pracovně velmi zaneprázdněn, a tak jsme bohužel neměli možnost s ním strávit mnoho času. Loni v porotě usedl Peter Bebjak, jehož filmy mám velmi ráda a vážím si také jeho práce se studenty v Bratislavě. Milým setkáním pro mě bylo také to s Miro Remem a jeho strýcem, který se stal ústřední postavou v jednom z jeho dokumentů. Remo na mě působil vážně a důstojně, což vytvořilo skvělý kontrast s jeho bezprostředním a spontánním strýcem, se kterým jsme se opravdu dobře bavili.