Mladí filmaři mají jedinečnou možnost experimentovat

Je překvapená, jak příjemnou atmosférou dýchá třetí ročník festivalu Opavský páv a s úsměvem dodává: „Festivaly jsou výborná věc, na jednom místě se soustředí skvělá energie a lidé, kteří jsou nadšení pro stejnou věc.“ Jana Žjak – mladá kameramanka a zároveň pedagožka na Paneurópské škole v Bratislavě se stala jednou z porotkyní letošního ročníku a v krátkém rozhovoru prozradila, která kategorie filmových bloků ji v rámci festivalu nejvíce nadchla nebo také to, jak vnímá současnou filmovou tvorbu.

Dokážete říci, jaký by měl být film, aby Vás zaujal? Do jaké míry se na tom podílí to, že jste sama kameramanka?
Je to trošku klišoidní, opravdu mě zajímá film, který má pěkný obraz nebo obecně hezkou vizuální stránku. To by ale samozřejmě nefungovalo bez příběhu. Je tedy těžké říci, jaký musí být film, aby mě stoprocentně zaujal, nicméně mám ráda snímky, které jsou bohaté emocemi anebo pojednávají o zajímavé osobě.

Myslíte, že tyto náležitosti splňuje i současná česká a slovenská filmová tvorba? Jak ji vnímáte?
Na Slovensku vzniklo v poslední době mnoho skvělých filmů. My však máme takovou raritu – velice silný dokumentární film, který možná válcuje i hranou filmovou tvorbu, pakliže se bavíme v rámci celovečerních snímků. Možná je teď dokumentů méně, jelikož dokumentární film nyní stagnuje, ale ve své podstatě byl jeho rozvoj v posledních letech viditelný a vznikly opravdu silné věci. Obecně se ale česká a slovenská tvorba věnují odlišným tématům. My máme na českých filmech rádi komerčnější zpracování, ale v tom nejlepším slova smyslu, jednoduše si autoři filmů umí vybrat příběh, který se tak dá zpracovat. Na rozdíl od slovenských filmů jsou diváčtější.

Dá se tedy říci, že se slovenská kinematografie věnuje těžším tématům – proč tomu tak podle Vás je?
Svým způsobem se každé umění nějakým způsobem s něčím vyrovnává. Slovenská kinematografie, která se skutečně věnuje těžším tématům se vyrovnává například se svou historií nebo událostmi, které jsou dominantní pro slovenskou historii.

Když se odprostíme od srovnání filmové tvorby v rámci zemí a podíváme se na tvorbu jako takovou; v čem spatřujete největší výhody studentské tvorby – mohou si studenti obecně dovolit víc než profesionálové?
My říkáme našim studentům a říkali to i nám, že mají ten luxus a možnost experimentovat, s příběhem, s vizualizací, se střihem, s hudbou, s čímkoliv. Jako studenti máme možnost vyzkoušet jak věci fungují nebo nefungují. Mohou si vybírat témata dle svého uvážení, nabízí se jim libovolné zpracování, bez toho, aby byli odkázáni na to, jak přijme dílo producent. Profesionálové už takové možnosti mnohdy nemají…
13198561_504100629779269_7670518002453424164_o

Jednotlivé generace se ale liší, jak se to promítne do filmové tvorby?
Když jsem studovala VŠMU, pořád jsme točili, byli jsme nuceni velice rychle přemýšlet do hloubky a realizovat. Generace jsou rok od roku jiné a je třeba k nim tak přistupovat. Každý student ale musí vědět, co chce říct, komu to chce říct a musí najít způsob, jakým to řekne. A to nejdůležitější je zapomenout na jednoduchou cestu. Je potřeba se podívat po nějaké složitější, náročnější, která je ale ve většině případů správnější a je jen pro dobro filmu.

Těchto cest mohli využít také autoři snímků přihlášených do Opavského páva, nakolik se jim to povedlo? Která filmová kategorie Vás nejvíce oslovila?
Já mám moc ráda animovaný film, je to asi proto, že mám před ním největší respekt. Nad touto kategorií jsem strávila asi dva dny přemýšlením, jakým způsobem odlišit jednotlivé snímky. Dle mého názoru byly skvělé opravdu všechny, těžce jsem se rozhodovala, komu dám kolik bodů a za co. Filmy měly vizuální stránku, která fungovala a zároveň v nich byly silné myšlenky a poselství. Zanechalo to ve mně velký dojem.

Byly mezi filmy napříč kategoriemi velké rozdíly?
Tím, že se jedná o studentské filmy nemůžu říci, že by byla každá věc ve všem úplně dokonalá, ale navzájem se vyvažovaly. Zatímco v jednom byla výborná režie, pokulhávala vizuálnost, pak se to zase otočilo, jiný film byl krásně vizuálně zpracovaný, ale už tolik nefungoval příběh. Dá se říci, že byl vždy jeden snímek, který vyčníval, a ty ostatní se za ním různě řadily a přebíhaly se v liniích.

Máte ráda festivalové projekty? Co ve Vás zatím zanechal Opavský páv?
Festivaly jsou výborná věc, na jednom místě se soustředí skvělá energie a lidé, kteří jsou nadšení pro stejnou věc, proto si myslím, že je potřeba pořádat a také navštěvovat tyto projekty. Opavský páv mě velice překvapil. Na to, že se koná teprve třetí ročník, zde panuje výborná atmosféra, dýchá to tady.

FOTO: Eva Solanská
Fotogalerie závěrečného galavečera: Vyhlášení
vítězů